V české společnosti je instituce rodiny ovlivňována nejen samotnou povahou modernity, ale i polistopadovou transformací. V poměrně krátkém časovém okamžiku se začínají výrazně projevovat nové formy partnerského uspořádání a fenomény, které byly dříve okrajové, stigmatizované, nebo vůbec neexistovaly, získávají na významu. Těžiště výzkumné práce týmu „rodina a reprodukční procesy“ leží právě v mapování jevů, které se teprve objevují, či mění svůj význam, a tak ovlivňují podobu české rodiny. Mezi tyto fenomény patří zřetelný věkový posun fertility, širší společenská tematizace nedobrovolné neplodnosti, dobrovolná ne-párovost (singlovství), vzestup jedináčkovství, nebo porodnost po rozvodu. Neméně důležitými výzkumnými tématy jsou mezigenerační solidarita a stárnutí populace. V teoretičtější rovině je výzkum rámován interpretací významů dětství a otcovství v různých diskursech.
